Nechte peníze pracovat za vás!
Příležitost, u které si budete vyčítat, že jste ji nevyužili dřív.
Rodiče mi říkali: Je lepší být mladý a bohatý než starý a chudý. Přitom sami zestárli a jsou chudí.
I kvůli nim jsem přečetl stoh seberozvojových knih. Chci být bohatý a nestydím se za to. Dosud jsem však pokaždé narazil na jeden osobní limit: že nevím, jak zbohatnout. Bojím se cest, které nejsou prošlapané. A když prošlapané jsou, už na nich nepodnikám sám a nedá se na nich tolik zbohatnout.
Existuje pár výjimek a jedna z nich je těžba bitcoinů.
Roky jsem o bitcoinu četl a štvalo mě, že mu nerozumím. Že neumím odhadnout správný čas, kdy nakoupit. Že nejsem součástí těch, kteří bitcoinu rozumějí a vydělávají na něm.
Až jsem zjistil, že bitcoinu vůbec rozumět nemusím. A vydělávat na něm mohu také – na jeho těžbě.
Z úspor jsem si koupil svůj první stroj, svého prvního dělníka, který pracuje dnem i nocí. Za mě. A moji rodiče už vědí, proč zestárli chudí. Pracovali pro peníze. Zatímco pro mě pracují peníze.


Každý ví, že těžba bitcoinů je jistota příjmu. Čím méně bitcoinů zbývá vytěžit, tím větší je o ně zájem a jeho hodnota roste. Moje otázka pokaždé zněla: No jo, ale JAK těžit?
V našich podmínkách? Při vysoké ceně elektřiny? Nevyplatí se.
Kde vzít stroj? Jak a kam ho vlastně připojit? Kým jej chránit?
Až jsem našel Lionminers.
Všechno obstarají za mě. Nákup stroje, zprovoznění stroje, zabezpečení stroje. Mně jen přicházejí peníze, které stroj každý den generuje.
Vymazlili to k dokonalosti. Těží tam, kde je jedna z nejnižších cen elektřiny. Tam, kde je jedna z nejvyšších úrovní bezpečí. Tam, kde se krádež šeredně trestá. Tam, kde jsou maximální výnosy i díky takovému detailu, jako je chlazení stroje olejem.
Byznys mě naučil: Nejdůležitější není vědět, kdy jede správný vlak a který je správný směr. Nejdůležitější je do toho vlaku včas nastoupit.
Dostala jsem dědictví. Milion korun. Ptala jsem se: Co s ním? Na byt málo, na to ho nechat ležet ladem moc.
Pak mi kamarád Tom řekl: Kup si zlatou slepici. Snáší zlatá vejce. Pořád.
A já nepochopila, že to NENÍ vtip.
Nerozumím bitcoinu ani jeho těžbě. Ale nechala jsem koupit tři stroje, které mi uskladnili někde u hranic Saúdské Arábie. Od té doby jen sleduji mobilní telefon a přiskakování peněz. Není špatné mít několik let znatelné přilepšení k výplatě, a přitom na konci mít zpátky svůj milion.


Starý člověk, kromě léků, mnoho nepotřebuje. Když ale celý život šetříte čtyři sta tisíc korun, jste opatrní, kam je umístíte.
Nevěřím ničemu, na co si nesáhnu. Kryptoměna je pro mě sci-fi. Nevěřila jsem tedy ani tvrzení, že nějaký stroj může ustavičnou činností vydělávat peníze. Nevěřila jsem ani tomu, že nějaký stroj vůbec existuje. Co když to není pravda?
Dodnes se sama sobě směju.
Dostala jsem video, kde mi český majitel přímo v Arábii rozbaluje můj nový stroj. Pak jsem dostala i letenky a na farmě, tak tomu říkají, se s tímto strojem i seznámila. Jak jsem se ho dotkla, pochopila jsem, že to není sen. Ani ty částky, které teď každých několik dní přicházejí na účet.
Ano, jsem stará škola. Za mých časů člověk musel chodit do práce, aby měl víc peněz. Dnes stačí, když má stroj, který za něj pracuje.
Roky jsem se trápila tím, co vlastně dětem zanechám. Jenom peníze? Ne, dnes už vím, že je to jiný způsob života.